Command & Conquer 3- Tiberium Wars – Kane’s Wrath CZ
Datadisk překvapivě obsahuje pouze jednu kampaň a znalci jistě podle nadpisu správně usoudili, že na pořadu dne je tentokrát strana záporáků a milovníků plešatých vůdců – NOD. Zarytí fandové GDI tak musí buď počkat do případného dalšího datadisku nebo zatnout zuby a prostě to přetrpět.
Kampaň je pojata celkem poutavě a minout ji by byla škoda. Čítá třináct misí a na nějaký ten večer určitě vydrží. Zajímavě je vyřešeno časové zasazení. Žádné pokračování třetího dílu, ale naopak. Začátek kampaně se odehrává ještě před událostmi v trojce, tedy v době, kdy je Kane považován za ťuhíka a jednotlivé frakce NODu se rozpadají pod vládami nových potenciálních vůdců. Kane je ale živý až moc a hned vám začne rozdávat úkoly jak RIAA žaloby. Tu musíte sjednotit frakce NODu, onde zase zničit nový typ super silného tanku GDI a postavit k němu adekvátní protizbraň apod. Některé mise jsou klasické „vyrob, zaútoč a znič,“ jiné jsou naopak obranné a i na stealth se dostane. Celkově se tak probojujete i skrz originální kampaň z trojky až po útok mimozemské rasy Scrin, jen z trochu jiného pohledu, čímž se i vysvětlí některé otazníky.Samozřejmostí jsou animované sekvence mezi misemi, ve kterých si Joseph D. Kucan aka Kane hraje na proroka. Bohužel oproti původní trojce se v cut-scénách kromě pár komparsistů dělajících křoví objeví pouze dvě další postavy, z nichž jedna je fanatická Natasha Henstridge, jejíž výkon mě sice moc nepřesvědčil, ale všechno je lepší, než toporný Billy Dee Williams v původní trojce. Děj se v animacích posouvá kupředu dost rychle a pokud chcete pochopit celý příběh, rozhodně jim věnujte pozornost. Pokud neumíte anglicky, nevadí. Electronic Arts už myslí i na zbytek světa a stejně jako třeba v Crysis jsou české titulky přímo v základu. Jejich kvalita je na poměrně vysoké úrovni, pouze občas se objeví menší chybička či ne zrovna vhodně přeložené slovo. Naštěstí nikdy to není nic, co by vyloženě bilo do očí a pokud nejste puntičkáři jako já, ničeho si nevšimnete.Mohlo by se zdát, že po dohrání kampaně už datadisk mnoho zábavy nenabízí, ale opak je pravdou, teď to teprve celé začíná. V první řadě je tu skirmish (česky trochu nešikovně přeloženo jako „přestřelka“) se spoustou map a novými frakcemi. Každá ze tří stran konfliktu má totiž ještě dvě nové subfrakce, takže finální počet stran je prakticky devět. Rozdíly sice nejsou tak markantní, jak bychom chtěli, ale i tak se tu odlišnosti najdou. Každá frakce má svou unikátní jednotku a většinou za ni lze uplatnit trochu rozdílnou strategii. Někdo se tak soustředí na těžkou techniku, jiný na pěchotu apod. A aby toho nebylo málo, získala každá velká strana jednu ultradrahou superjednotku, proti níž jsou všechny ostatní jako trpaslíci. GDI má obrněný tank MARV, NOD obřího mecha Spasitele a Scrin zase šestinohého Poutníka. Každá tato jednotka disponuje ničivou silou, ale také jednou velkou slabinou, takže zatímco Spasitel si poradí s plukem tanků za pár sekund, udolá ho i jeden vrtulníček, protože na vzdušné cíle může leda nadávat. Prostoru k naučení nových taktik je ale dostatek, protože k dispozici je několik desítek map, takže tady leckdo vytuhne na hodně dlouho.
Pokud vás omezí skirmish, stále hru nemusíte odsuzovat. Datadisk má totiž další eso v rukávu – tahový mód Dobývání světa. Pokud jste hráli datadisk na druhý díl Bitvy o Středozem, budete hned jako v obraze. Po vybrání hlavní strany a nastavení podmínek vítězství a několika dalších věcí budete vhozeni na mapu světa a dále už je to jen na vás. Je vidět, které základny máte pod palcem, kde je oblast zamořena Tiberiem, prostě klasika. U každé základny lze postavit nové budovy, vyrobit si armádu apod. Jednotky se rekrutují ve skupinách a v každé skupině je několik zástupců různých jednotek. To výrazně šetří čas, protože nemusíte stavět každé jednotky jednotlivě po jedné. Nic vám ale nebrání ve vytvoření vámi definované skupiny a mít tak různé šablony pro různé situace. Na mapě světa se vše odehrává na tahy a pouze v případě bitvy se hra přepne do realtime módu a vše je na vašich strategických schopnostech. Lze si samozřejmě i nechat vypočítat vítězství od počítače, ale to správný stratég nedělá. Každá strana má rozdílné podmínky vítězství , takže zatímco GDI stačí ovládnout třetinu povrchu, NOD musí vyvolat nepokoje ve čtyřiadvaceti městech a Scrin zase musejí vybudovat devět prahových věží. Mód Dobývání světa mě bavil a po dohrání kampaně jsem u něj vydržel celkem dlouho. Je to vítané zpestření oproti většině ostatních kampaň+skirmish datadisků.
Po technické stránce je vše prakticky stejné jako v původním třetím dílu a kromě několika nových jednotek a pár dalších serepetiček není v datadisku nic, co byste ještě neviděli. To ale neznamená, že by na tom hra byla po audiovizuální stránce špatně, naopak. I po roce má engine stále co nabídnout a pokud pojedete na maximální detaily, budete si střety s protivníkem skvěle užívat.Fandové série si tento datadisk vyloženě vychutnají.